Blues jako jeden ze základních stavebních kamenů moderní hudby nezaujímá, na rozdíl od anglo-saského světa, v Čechách tak významnou pozici. Původem černošská hudba se u nás nedokázala masověji etablovat – blues je chápáno jako náročnější hudební žánr (což je i do jisté míry pravda) pro intelektuálněji založené posluchače. Asi vrcholem masového úspěchu blues v českých podmínkách je poměrně slušně zavedený festival Blues Alive v Šumperku.
Za relativně malého zájmu ohlásila před nedávnem definitivní návrat jeden z legend domácí nové vlny Jasná páka. Máme slavit, nebo na comeback nahlížet s despektem?
Český nácek je trochu raritka. Slovanské, kulatě-laločnaté tváře tak moc vzdálené árijskému ideálu, ostrým rysům, o něž se láme slunce a vůle slabých národů, které Bůh předurčil sloužit vyvoleným. Pouliční marše tvořené zástupem užitečných idiotů, jsou alespoň pěkně pod dohledem a vyvolávají bolestně-ironický funerální smutek: „Hoši, vaše existence a vaše ideje se neslučují.“ Mnohem horší je posouvání hranic obecné tolerance, což příkladně demonstruje Daniel Landa s kampaní ke své nové tour Hrdost – Odhodlání – Síla.
Působit souběžně v různých uměleckých oblastech, či je přímo propojovat, je poměrně běžná záležitost. Jen málokomu se to však daří s takovými výsledky, jako v případě Tomáše Procházky.
Beseda u Bigbítu. Pod trochu obskurním názvem se skrývá hudební festival, který patří již několik let k tomu nejlepšímu, co domácí festivalová sezóna přináší. V malebném prostředí Topolového hájku v Tasově u Veselí nad Moravou proběhl o víkendu pod novým ředitelským vedením již 19. ročník. Dostál festival i letos vysokému renomé?
Festival Creepy Teepee je bezesporu nejprogresivnější českou přehlídkou „jiné“ hudby. Na poslední chvíli přišel o podporu Galerie středočeského kraje, což třetí ročník v mnoha ohledech vrátilo do bodu nula a proměnilo jej ve svátek DIY improvizací. Mnohé se povedlo, mnohé nikoli.
Už devatenáctý ročník jednoho z těch lepších tuzemských hudebních festivalů klepe na dveře. Beseda u Bigbítu proběhne v Tasově u Veselí nad Moravou 5.– 6. srpna. Hlavním strůjcem současné podoby festivalu, který poměrně vybočuje z české festivalové nabídky, je Zdeněk Neusar. Letos poprvé po třinácti letech nezastává funkci ředitele festivalu a je „pouze“ kurátorem hudebního programu festivalu. O důvod víc, proč mu položit několik otázek.
Před nedávnem vyšlo album 20 let poté. Deska vzdávající hold brněnské hudební scéně osmdesátých let se může stát jedním z důležitých milníků letošního roku. Koncept vzpomínkových coververzových alb končí často hudebně rozpačitě. Projekt občanského sdružení Fléda je však plnohodnotným studiovým projektem s výrazným mimohudebním přesahem.
Devadesátá léta byla plodná na odvážné umělecké projekty s širším přesahem. Přelom tisíciletí odstartoval éru stagnace a komerční nudy, z níž se česká kultura teprve nyní pomalu vzpamatovává. Mluví ze mě předčasný sentiment, zkreslené vzpomínky na období dospívání, kdy zvýšená senzitivita a menší předpojatost ukazovaly věci méně kriticky, anebo jsme si skutečně prošli hlubokým úpadkem?
Tata Bojs vydávají v těchto dnech novou studiovou desku Ležatá osmička. Skupina se na ní drží písničkového konceptu a se singlem Opakování míří do celorepublikových rádií. To lze rozhodně chápat jako posunutí tuzemského středního proudu blíže vyspělému hudebnímu světu. Pro fanoušky pamatující první alba nebo začátky skupiny v klubu Delta však nemusí být zarážející samotný zvuk desky, jako spíše některé okolnosti, které vydání předcházely.